Dharmasala slaví rok své existence (srdečně zveme na oslavu 26.4.).

Dharmasala je v mnoha ohledech experimentální prostor, pokus dělat něco jinak – nejen s čajem. Pokud jste si u nás někdy četli menu, možná víte, že máme dobrovolné ceny za čaj.  Můžete nám zaplatit kolik chcete, nebo nemusíte platit vůbec nic.

Po roce je dobrá doba tento pokus zhodnotit a podělit o zkušenosti. Stručně řečeno – funguje to! Pokud chcete vědět víc, čtěte dále: dobrovolné příspěvky u nás prošly docela zajímavým vývojem.

Začali jsme loni s čajovým lístkem pouze s popisy čajů, zcela bez cen, a s miskou s nápisem „příspěvky na čaj“. V této situaci nám jedna výrazná skupina hostů přispívala přibližně stokorunou – což je asi obvyklá cena za čaj v čajovně v Praze. Poměrně malá skupina dávala výrazně méně (několik drobnějších mincí), ovšem, zdaleka největší část našich hostů se ptala kolik mají přispět. Po počátečním odporu jsme se přizpůsobili, sestavili interní ceník doporučených příspěvků, a začali místo neurčitého „přispějte kolik chcete“ radit nějaká čísla.

Tento přístup nám vydržel několik měsíců. Úskalím se ukázalo, že ve špičkových kategoriích naší nabídky máme některé unikátní, velmi dobré a dosti drahé čaje (ač na radaru snobů nás nenajdete, v některých směrech jedny z nejlepších v Praze ;-). Občas jsou takové čaje oproti běžnější nabídce relativně drahé: například 6g lístků skvělé bílé jarní Margaret’s Hope, které spotřebujeme na přípravu jednoho čaje, stojí 70Kč.  Příspěvek kolem 140Kč, který jsme na dotaz doporučovali, pak zhruba odpovídá tomu, kolik peněz čajovna potřebuje k nějaké dlouhodobější existenci.  Nijak by nám přesto nevadilo, kdyby nám někdo přispěl třeba stokorunou, nebo jakkoli jinak, podle své úvahy. Bohužel, ukázalo se, že tato situace je pro mnoho lidí nezvyklá a stresující – možnost přispět méně než doporučenou cenu využíval málokdo, a bohužel, často hosté odcházeli sice po zaplacení částky, kterou jsme doporučili, ale s nakvašeným výrazem a pocitem že je někdo napálil. Po zvážení různých pro a proti jsme usoudili, že aby od nás lidé odcházeli naštvaní, opravdu nechceme.

V poslední verzi, se kterou fungujeme teď a asi budeme pracovat trvale, máme doporučené ceny přímo v menu. Vysvětlení, že tato čísla cen uvedené u čajů jsou pouze doporučená a orientační  (často jsme konkrétní číslo zvolili prostě proto, že je hezké, nebo má nějaké hezké významy), uvádíme v úvodu –  a občas zmiňujeme u pokladny. Nejspíše ne každý menu čte. Praktickým výsledkem je, že přibližně 90 procent našich hostů nám přispívá stejně, jako kdybychom měli ceny fixní – doporučenou cenu a něco trochu navíc, ve výši která by nejspíše odpovídala spropitnému. Odhadem 5 procent nám daruje více – hranice mezi vysokým spropitným je pochopitelně nejistá – každopádně jsme rádi a děkujeme.  Stejně rádi jsme za několik málo procent hostů kteří přispějí méně – někdy většinou se slevou dle vlastní finanční situace. Zdůrazňuji že to že jsme rádi  nemyslíme nijak ironicky, stanovit si vlastní cenu podle vlastní situace a úvahy je v našem modelu v pořádku a není to jednoduché. Z hlediska financí čajovny je to pro nás většinou dobře (host který by do čajovny nepřišel by nám nedal vůbec nic).  Občas dobrovolnost cen využíváme tak, že někomu navrhneme zaplatit nám méně, pokud naše služby neodpovídají tomu co bychom rádi poskytovali (např. příliš dlouhé čekání na čaj).

Je pozoruhodné že se za rok podle toho co víme nenašel nikdo kdo by nám nedal záměrně nic (stalo se že v několika případech při dělení účtu větší skupiny hosté i čajovník zapoměli na nějaký čaj, nemyslíme si že záměrně).

Nevíme co by jak fungovalo jinde, ale pár postřehů se možná zobecnit dá

• Začít s důvěrou v lidi je fajn :)
• Myslíme si že naprostá většina lidí má tendenci důveru oplácet (zodpovědností)
• Většina lidí nejspíše dobrovolně ráda přispěje něco, co jim připadá spravedlivá nebo přiměřená cena.
• Dobrovolné ceny a příspěvky proto lépe fungují tam, kde “kupující” tuší buď jaké jsou náklady a nebo jaká je “běžná cena”.

Zajímavou otázkou je, jak je možné, že za rok se nenašel nikdo, kdo by nezaplatil nic. Upřímně řečeno nevíme. Jedna naše hypotéza: je jasné, že to co lidem nabízíme, není jen miska naplněná teplou vodou s trochou nějakých látek které příjemně podráždí chuťové receptory. Nabízíme také prostor, klid, určitou atmosféru, dotek tibetské kultury. Všechno dohromady spolu s čajem a případně jídlem spolu vytváří nějaký zážitek… to co si člověk odnáší, je dost možná popsatelné  jako stav mysli. A možná je to takový stav mysli že s ním jde víc dohromady štědrost než lakomost a spravedlnost než snaha někoho oškubat.

Od slavnostního otevření Dharmasaly uplynul dneska přesně rok. Výročí vychází na Velikonoce, tak jsme oslavu trochu přesunuli na 26.4. – srdečně vás zveme.  Rok je dobrá doba se trochu ohlédnout, hodnotit a plánovat.
Myslíme si, že vůbec neuškodí to dělat veřejně, podělit se o některé zkušenosti a zeptat na vaše názory.

Proč Dharmasala vznikla

Proč vlastně Dharmasala vznikla? Co bylo cílem? Takhle jsme si to napsali ještě dlouho předtím, než se začala rýsovat fyzická čajovna:

Pražská Dharamsala by měla být…

Čajovnou, kde můžete pít čaj, v klidu odpočívat, setkat se s přáteli, občerstvit se, prohlédnout si výstavu. Ale i třeba si zahrát deskovou hru, učit se, pracovat, psát článek.
Otevřeným prostorem pro setkání s kulturou Tibetu, Nepálu, a Himalájí obecně. U těch, kdo v Himalájích byli,  by měla návštěva vyvolávat vzpomínky, u těch kdo ne, provokovat chuť se tam vydat.
Odbornou prodejnou tibetských zpívajících misek a dalších uměleckých a řemeslných výrobků z Himalájí.

Naopak něco explicitně nechceme
Nechceme šířit různé romantické, ale mylné představy o Tibetu.
Dharamsala by měla být otevřená hostům kteréhokoli přesvědčení či víry, nechceme nikoho obracet  k nějaké víře či učení.

Tolik stručně.

Trochu lyričtěji se dá říci, že myšlenkou vedoucí k založení Dharmasaly bylo spojit lásku k Himalájím a Tibetu s celoživotním vztahem k čaji. Himalájskou pohostinnost s českou čajovou kulturou.

Pohostinnost „dharmasal“ a „teashopů“ v horách Ladhaku, Tibetu a Nepálu byla a někde dosud je prostá, ale milá. Většinou pár jednoduchých jídel, uvařených na ohni nebo syčícím benzínovém  vařiči, z čajové nabídky horká voda, někdy slaný tibetský čaj, někdy sladký indický kořeněný čaj. Na jednu stranu vše jednoduché, na druhou stranu to nejlepší, co místní mají, připravované zručně, s úsměvem a radostí. Bez nějaké strojenosti, upřímně, před hosty.

Přenést do Prahy himalájskou dharmasalu doslova, s ohništěm, hliníkovou konví a udícím se jačím masem, úplně nejde a ani by to snad nedávalo dobrý smysl. V pražské Dharmasale jsme se tak rozhodli  převzít myšlenku dharmasal, poskytujících putujícím oddech, nocleh, prostor pro zastavení, meditaci  či  modlitbu, jednoduché jídlo a čaj, a spojit ji s bohatstvím české čajové kultury, která ač v Česku  nedoceňovaná, je světově  unikátní, zajímavá a dobrá.

Co myslíme českou čajovou kulturou? Především kulturu spojenou s fenoménem čajoven, nabízejících poučenou a citlivou přípravu a podávání čaje, prostor umožňující si čaj v klidu vychutnat, a také výběr kvalitních čajů z různých oblastí.

Toto spojení kultur je v mnoha ohledech méně umělé, než by se snad někomu na první pohled zdálo.  Ve staletích předcházejících současnému smutnému období čínské imperiální vlády v Tibetu se kultura tibetská, především ve spojení s tibetským buddhismem, přirozeně setkávala s čajovou kulturou čínské civilizace. Buddhističtí mniši bývali znalci, pěstiteli i šiřiteli čaje. Na svazích buddhistických posvátných hor Číny dosud rostou skvělé a známé čaje, a ač kláštery na horách se již často rozpadají a učitelé z Tibetu je nenavštěvují, to všechno bylo. Spojení čaje a tibetské kultury je tak trochu i ozvěnou  staré Číny.

Tak tohle byl tedy záměr Dharmasaly ještě ve fázi úvah.

Myslíte, že se nám to v prvním roce dařilo? K tomu jak to připadá nám se vrátíme v dalším článku, ale dneska bychom rádi požádali o hodnocení vás, naše hosty, návštěvníky webu.