Dharmasala slaví rok své existence (srdečně zveme na oslavu 26.4.).

Dharmasala je v mnoha ohledech experimentální prostor, pokus dělat něco jinak – nejen s čajem. Pokud jste si u nás někdy četli menu, možná víte, že máme dobrovolné ceny za čaj.  Můžete nám zaplatit kolik chcete, nebo nemusíte platit vůbec nic.

Po roce je dobrá doba tento pokus zhodnotit a podělit o zkušenosti. Stručně řečeno – funguje to! Pokud chcete vědět víc, čtěte dále: dobrovolné příspěvky u nás prošly docela zajímavým vývojem.

Začali jsme loni s čajovým lístkem pouze s popisy čajů, zcela bez cen, a s miskou s nápisem „příspěvky na čaj“. V této situaci nám jedna výrazná skupina hostů přispívala přibližně stokorunou – což je asi obvyklá cena za čaj v čajovně v Praze. Poměrně malá skupina dávala výrazně méně (několik drobnějších mincí), ovšem, zdaleka největší část našich hostů se ptala kolik mají přispět. Po počátečním odporu jsme se přizpůsobili, sestavili interní ceník doporučených příspěvků, a začali místo neurčitého „přispějte kolik chcete“ radit nějaká čísla.

Tento přístup nám vydržel několik měsíců. Úskalím se ukázalo, že ve špičkových kategoriích naší nabídky máme některé unikátní, velmi dobré a dosti drahé čaje (ač na radaru snobů nás nenajdete, v některých směrech jedny z nejlepších v Praze ;-). Občas jsou takové čaje oproti běžnější nabídce relativně drahé: například 6g lístků skvělé bílé jarní Margaret’s Hope, které spotřebujeme na přípravu jednoho čaje, stojí 70Kč.  Příspěvek kolem 140Kč, který jsme na dotaz doporučovali, pak zhruba odpovídá tomu, kolik peněz čajovna potřebuje k nějaké dlouhodobější existenci.  Nijak by nám přesto nevadilo, kdyby nám někdo přispěl třeba stokorunou, nebo jakkoli jinak, podle své úvahy. Bohužel, ukázalo se, že tato situace je pro mnoho lidí nezvyklá a stresující – možnost přispět méně než doporučenou cenu využíval málokdo, a bohužel, často hosté odcházeli sice po zaplacení částky, kterou jsme doporučili, ale s nakvašeným výrazem a pocitem že je někdo napálil. Po zvážení různých pro a proti jsme usoudili, že aby od nás lidé odcházeli naštvaní, opravdu nechceme.

V poslední verzi, se kterou fungujeme teď a asi budeme pracovat trvale, máme doporučené ceny přímo v menu. Vysvětlení, že tato čísla cen uvedené u čajů jsou pouze doporučená a orientační  (často jsme konkrétní číslo zvolili prostě proto, že je hezké, nebo má nějaké hezké významy), uvádíme v úvodu –  a občas zmiňujeme u pokladny. Nejspíše ne každý menu čte. Praktickým výsledkem je, že přibližně 90 procent našich hostů nám přispívá stejně, jako kdybychom měli ceny fixní – doporučenou cenu a něco trochu navíc, ve výši která by nejspíše odpovídala spropitnému. Odhadem 5 procent nám daruje více – hranice mezi vysokým spropitným je pochopitelně nejistá – každopádně jsme rádi a děkujeme.  Stejně rádi jsme za několik málo procent hostů kteří přispějí méně – někdy většinou se slevou dle vlastní finanční situace. Zdůrazňuji že to že jsme rádi  nemyslíme nijak ironicky, stanovit si vlastní cenu podle vlastní situace a úvahy je v našem modelu v pořádku a není to jednoduché. Z hlediska financí čajovny je to pro nás většinou dobře (host který by do čajovny nepřišel by nám nedal vůbec nic).  Občas dobrovolnost cen využíváme tak, že někomu navrhneme zaplatit nám méně, pokud naše služby neodpovídají tomu co bychom rádi poskytovali (např. příliš dlouhé čekání na čaj).

Je pozoruhodné že se za rok podle toho co víme nenašel nikdo kdo by nám nedal záměrně nic (stalo se že v několika případech při dělení účtu větší skupiny hosté i čajovník zapoměli na nějaký čaj, nemyslíme si že záměrně).

Nevíme co by jak fungovalo jinde, ale pár postřehů se možná zobecnit dá

• Začít s důvěrou v lidi je fajn :)
• Myslíme si že naprostá většina lidí má tendenci důveru oplácet (zodpovědností)
• Většina lidí nejspíše dobrovolně ráda přispěje něco, co jim připadá spravedlivá nebo přiměřená cena.
• Dobrovolné ceny a příspěvky proto lépe fungují tam, kde “kupující” tuší buď jaké jsou náklady a nebo jaká je “běžná cena”.

Zajímavou otázkou je, jak je možné, že za rok se nenašel nikdo, kdo by nezaplatil nic. Upřímně řečeno nevíme. Jedna naše hypotéza: je jasné, že to co lidem nabízíme, není jen miska naplněná teplou vodou s trochou nějakých látek které příjemně podráždí chuťové receptory. Nabízíme také prostor, klid, určitou atmosféru, dotek tibetské kultury. Všechno dohromady spolu s čajem a případně jídlem spolu vytváří nějaký zážitek… to co si člověk odnáší, je dost možná popsatelné  jako stav mysli. A možná je to takový stav mysli že s ním jde víc dohromady štědrost než lakomost a spravedlnost než snaha někoho oškubat.