Rok Dharmasaly: proč vznikla?

Od slavnostního otevření Dharmasaly uplynul dneska přesně rok. Výročí vychází na Velikonoce, tak jsme oslavu trochu přesunuli na 26.4. – srdečně vás zveme.  Rok je dobrá doba se trochu ohlédnout, hodnotit a plánovat.
Myslíme si, že vůbec neuškodí to dělat veřejně, podělit se o některé zkušenosti a zeptat na vaše názory.

Proč Dharmasala vznikla

Proč vlastně Dharmasala vznikla? Co bylo cílem? Takhle jsme si to napsali ještě dlouho předtím, než se začala rýsovat fyzická čajovna:

Pražská Dharamsala by měla být…

Čajovnou, kde můžete pít čaj, v klidu odpočívat, setkat se s přáteli, občerstvit se, prohlédnout si výstavu. Ale i třeba si zahrát deskovou hru, učit se, pracovat, psát článek.
Otevřeným prostorem pro setkání s kulturou Tibetu, Nepálu, a Himalájí obecně. U těch, kdo v Himalájích byli,  by měla návštěva vyvolávat vzpomínky, u těch kdo ne, provokovat chuť se tam vydat.
Odbornou prodejnou tibetských zpívajících misek a dalších uměleckých a řemeslných výrobků z Himalájí.

Naopak něco explicitně nechceme
Nechceme šířit různé romantické, ale mylné představy o Tibetu.
Dharamsala by měla být otevřená hostům kteréhokoli přesvědčení či víry, nechceme nikoho obracet  k nějaké víře či učení.

Tolik stručně.

Trochu lyričtěji se dá říci, že myšlenkou vedoucí k založení Dharmasaly bylo spojit lásku k Himalájím a Tibetu s celoživotním vztahem k čaji. Himalájskou pohostinnost s českou čajovou kulturou.

Pohostinnost „dharmasal“ a „teashopů“ v horách Ladhaku, Tibetu a Nepálu byla a někde dosud je prostá, ale milá. Většinou pár jednoduchých jídel, uvařených na ohni nebo syčícím benzínovém  vařiči, z čajové nabídky horká voda, někdy slaný tibetský čaj, někdy sladký indický kořeněný čaj. Na jednu stranu vše jednoduché, na druhou stranu to nejlepší, co místní mají, připravované zručně, s úsměvem a radostí. Bez nějaké strojenosti, upřímně, před hosty.

Přenést do Prahy himalájskou dharmasalu doslova, s ohništěm, hliníkovou konví a udícím se jačím masem, úplně nejde a ani by to snad nedávalo dobrý smysl. V pražské Dharmasale jsme se tak rozhodli  převzít myšlenku dharmasal, poskytujících putujícím oddech, nocleh, prostor pro zastavení, meditaci  či  modlitbu, jednoduché jídlo a čaj, a spojit ji s bohatstvím české čajové kultury, která ač v Česku  nedoceňovaná, je světově  unikátní, zajímavá a dobrá.

Co myslíme českou čajovou kulturou? Především kulturu spojenou s fenoménem čajoven, nabízejících poučenou a citlivou přípravu a podávání čaje, prostor umožňující si čaj v klidu vychutnat, a také výběr kvalitních čajů z různých oblastí.

Toto spojení kultur je v mnoha ohledech méně umělé, než by se snad někomu na první pohled zdálo.  Ve staletích předcházejících současnému smutnému období čínské imperiální vlády v Tibetu se kultura tibetská, především ve spojení s tibetským buddhismem, přirozeně setkávala s čajovou kulturou čínské civilizace. Buddhističtí mniši bývali znalci, pěstiteli i šiřiteli čaje. Na svazích buddhistických posvátných hor Číny dosud rostou skvělé a známé čaje, a ač kláštery na horách se již často rozpadají a učitelé z Tibetu je nenavštěvují, to všechno bylo. Spojení čaje a tibetské kultury je tak trochu i ozvěnou  staré Číny.

Tak tohle byl tedy záměr Dharmasaly ještě ve fázi úvah.

Myslíte, že se nám to v prvním roce dařilo? K tomu jak to připadá nám se vrátíme v dalším článku, ale dneska bychom rádi požádali o hodnocení vás, naše hosty, návštěvníky webu.