Předchozí díl
Další dny v Darjeelingu před přesunem do Ilamu jsme strávili především hovory s velkoobchodníky. Přepisovat všechno o tom, co se kde sází, které zahradě se čaje zlepšují, které zhoršují, a drby ze zákulisí obchodu s čajem nebudeme :-)
Možná ale stojí za vysvětlení, že z praktického hlediska – chceme-li přivážet dobré čaje – jsou zahrady hezké a navštěvovat je a povídat si o čaji je fajn, ale u dobrých velkoobchodníků se soustředí víc informací, kontaktů a i kvalitních čajů. Často jde o lidi, kteří se čajem zabývají desítky let, trh s čajem znají skrz naskrz od zahrad přes burzu v Kalkatě po vkus zákazníků v různých evropských zemích a leckdy o čaji vědí víc, než teamakeři na zahradách. Můžete se od nich tedy dozvědět skutečně hodně. Dalším důvodem pro spolupráci je velikost českého trhu: běžný „lot“ v Darjeelingu je 105 kg, což je množství čaje, které je (u jednoho druhu kvalitního čaje) v ČR příliš velké. Samozřejmě část čajů jsou speciality vyrobené v malém množství, některé zahrady jsou ochotné prodávat po desítkách kilo, ale dovážet jen přímo od zahrad by vedlo k výrazně omezené nabídce.
Do Prahy posíláme nějaké vzorky, doufáme velmi brzy budete moci ochutnat Teesta Valley SFTGFOP Ex/1 – velmi kvalitní klasičtější prvosklizňový Darjeeling z výše položené zahrady Teesta Valley. Čaj je z keříků typu China, s podílem tipsů, vůně lístků je květinová, nálev jasně žlutý, s příjemně nasládlými tóny i nasládlým aftertsatem. Cena je krapet ulítlá, takže jen k popíjení v čajovně.
Rozmýšleli jsme se, kam se ještě podívat – jasné bylo, že do Kurseongu, což je městečko na „national highway“ asi 1.5 hodiny houpavé a natřásací jízdy od Darjeelingu. V jeho těsném okolí najdete několik velmi slavných a kvalitních zahrad jako Castleton, Margaret’s Hope a Goomtee, a desítku dalších (viz mapka). Nakonec vyhrál Giddapahar, což je zahrada o něco menší, méně známá, ale zahrada, která nás loni zaujala několika povedenými čaji klasického zpracování a vyvážené chuti. Giddaphar je zajímavý i tím, že ho vlastní jedna rodina. Řadu plantáží, včetně mnoha slavných jmen, postupně kupují velké skupiny jako Godricke nebo Chamong. Většinou to znamená částečnou centralizaci vedení a obchodu, což je nejspíše finančně výhodné, na druhou stranu ne vždy prospívá kvalitě čajů.
Objednali jsme se na návštěvu a prohlédli si továrničku i část zahrady. Ještě se nesklízelo, přesto jsme ochutnali první pokusný jarní čaj, který se nám velmi líbil, bohužel nebyl prodejný. Továrna Giddapaharu je hezká tak trochu i jako muzeum – kromě perfektně uklizeného prostoru a běžné soudobé techniky tam najdete třeba historickou sušičku na ruční pohon (už nepoužívanou). Naprostá většina zahrady je osázena keříky typu „china“, nově vysazují oblíbené klony AV2. Dost se nám tam líbilo, mlhavý opar, který celé údolí zahaluje, je dobrým prostředím pro růst
čajovníku, méně pro fotografování.
Kromě čajových záležitostí jsme v Darjeelingu navštívili ještě centrum tibetských uprchlíků a trochu nakupovali i tam.
Cestou z Darjeelingu jsme se ještě zastavili v Siliguri a pokračovali do Nepálu. V pasech nám tak přibyla spousta razítek – na indické hranici jsem chvíli znervózněli, když mě pohraniční úředník začal přesvědřovat, že musím mít ještě nějaké jiné indické vízum, než to které mám v pase, protože to v systému neexistuje. Po chvíli se ukázalo, že příčinou je drobná anomálie indického víza v mém pase, které má v pravém horním rohu číslo „VJxxx“ zatímco v levém dolním „VIxxx“, naštěstí úředník usoudil že jde spíš o chybu v systému, než že bych si vízum padělal.
S drobným zdržením jsme se ocitli na nepálské straně mostu půl hodiny po zavíračce, naštěstí nám však ještě otevřeli – místo kempování na mostě mezi Indií a Nepálem jsme tak štastně skončili v nepálském pohraničním městečku Kakarvitta. Příště zprávy z Ilamu.
RSS